Jdi na obsah Jdi na menu
 


000 - 2012 - Jak jsem se ke křížům dostal...

Po dostavbě našeho nového domu ve Skalách, jsem přemýšlel, co by jsme  zde pro občany udělali, aby to tu po nás zůstalo a sloužilo všem ( krize středního věku ). Napadlo mi oprášit starý nápad opravit zničený kříž v osadě Budičovice. V roce 2012 jsem tehdy vyrazil ke zbytku kříže, vymyslet jak by to šlo opravit. Zbytky kříže už pamatovala hodně, chodívala se tu kolem vyhlášená procesí k lesní kapličce sv. Víta. Poslední procesí se tu šlo v roce 1968, pak to komunistický režim zakázal. Během opravy se u kříže zastavil pán ze sousední obce a řekl mi, že opravení kříže je velice Bohulibá věc. Na otázku, jestli jsem věřící, jsem mu odvětil, že ne, protože Bůh přeci není. Pouze chci, aby to tu bylo opravené a pěkné, ale on mi na to řekl, že až ten kříž opravím, posvětí to mě i celou mojí rodinu. Také řekl, že ten pán, co je přibitý na kříži je Ježíš Spasitel. On mi prý úplně změní život od základu a najde si mne kdekoliv, pokud budu chtít. Nechápavě jsem s ním nesouhlasil. Při výsadbě lípy u kříže mě oslovil místní chalupář, který mi řekl o nešťastných událostech, které se zde v obci a v okolí stali kolem roku 1972. Tehdy se party místních svazáků ( Svaz socialistické mládeže) zúčastnili vandalských činů, kdy tajně v obci zničili i okolí přes noc několik křížů. Špičkovali se mezi sebou, kdo jich nejvíce zničí a tak vyhraje sázku o jeden metr piv. Chalupář mi řekl, že v té ,,komunistické době"  tomu běsnění přihlížel, že ho tíží černé svědomí  a rád by vše v dobro napravil, musel mi to prý říci  než zemře. Byl ze mne v šoku, že by se zde někdo po těch letech našel, aby ten kříž u, kterého se v mládí s babičkou modlil opravil. Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím všechny kříže opravit a tam, kde se nedochovali postavit nové, aby se to v jeho dobro obrátilo. Celý život jsem byl nevěřící člověk, ale v průběhu oprav mi na mysl začínali vyvstávat nejrůznější otázky, na které jsem se snažil hledat odpovědi. Začal jsem hloubat, proč lidé ty kříže vlastně stavěli, co, nebo kdo je k tomu vedl. Chtěl jsem se tomu Bohu podívat do očí, a zjistit proč k němu lidi chovali tolik lásky a pokory. U kříže jsem zasadil stromy, postavil lavičku a lidé se začali zastavovat a vzpomínat. V roce 2013 jsem připravoval s farností Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech slavnost stého výročí narození našeho rodáka kněze ThDr. Jaroslava Zámečníka z Budičovic, umučeného v koncentračním táboře Dachau. Slavnost měl tehdy celebrovat kardinál Dominik Duka. V archivech jsem pátral pro pražskou farnost o zprávách o umučeném knězi, jelikož než byl zatčen gestapem, sloužil zde ve Vinohradské farnosti. Při jedné z cest do Prahy jsem využil času ve farnosti si promluvit s duchovním správcem P. Zdenkem Wasserbauerem o otázkách na Boha, kterým jsem nerozuměl (dnes je pomocný biskup pražský), poradil mi absolvovat kurz pro  ,,hledající“. Kurzy Alfa pro hledající pokřtěné katolíky, byly tehdy pouze v Praze a v Plzni, co bylo pro mne daleko. Zvolil jsem nejbližší Alfa kurz a to v Písku u Církve bratrské. Během sezení, přednášek, chval a modliteb k Pánu jsem pochopil, že se ubírám správným směrem a to k Pánu - Bohu. Po nějakém čase modliteb jsem obdržel dar na celý život - dar víry a stal se věřícím člověkem ve svých 37. letech. Začal jsem navštěvovat bohoslužby v okolí a zapojovat se do společenství věřících řk farnosti Protivín a Heřmaň, kde jsem začal vypomáhat s opravami kostela. V březnu 2014 jsme s manželkou slavili naší druhou svatbu a to církevní. O velikonocích jsem přijal své první svaté přijímání. Po Velikonocích jsem nastoupil na cestu aktivního křesťana. Po roční přípravě biřmování jsem byl kostele sv. Alžběty Portugalské v Protivíně biřmován a přijal jméno Pavel od svého přímluvce sv. Pavla od Kříže. Podle svého přímluvce používám nově podpis na křížích a opravených předmětech   P+P ( Petr Pavel od sv. Kříže). petr-pavel-logo-orez.jpg V obci Skály dlouhodobě onemocněl zvoník, marně hledali náhradu, tak jsem se přihlásil k této službě, s cílem se za zemřelé při zvonění modlit.

V roce 2015 se při zvonění v obecní kapli sv. Panny Marie Ustavičné Pomoci utrhlo srdce zvonu. Tato nehoda odstartovala zájem o původ historie našich zvonů. Po kontrole zvonařem Michalem Votrubou z Myslkovic, bylo zjištěno, že tento ani druhý zvon v Budičovicích není původní a že se jedná o náhražky za zrekvírované zvony v 1. a 2 svět. válce. Rozhodl jsem proto s obcí Skály pořídit zvony oba nové. Zvon sv. Panna Marie a sv. Jan Nepomucký byli zvonařem odlity a požehnány a umístěny do zvonic obou kaplí. Po slavnostech žehnání nových zvonů mne napadla myšlenka obnovení služby ponocného zde v obci, tak jak to zažívali naši předci. Na vánoce 2015 jsem obdržel nečekaný dar od rodačky p. Stropkové roz. Našincové z Budičovic, která mi nechala vyrobit roh ponocného u filmařů v Praze, kde pracovala celý život. Pro službu ponocného jsem si pořídil kožich z berana, lucernu a halapartnu. Od té doby chodím rok co rok o vánocích po obci, zpívám chvály na sv. Ducha Hospodina, modlím se v kapličkách za živé i zemřelé, na které se již nikdo o štědrém večeru nevzpomene a za život budoucí v naší obci. V roce 2016 jsem se ujal nové služby kostelníka v kostele sv. Jiljí v Heřmani u Písku, jelikož stávající kostelnice p. Kuřátková měla vážný úraz a do služby se již nikdy nevrátila a později na úraz i zemřela. Začal jsem s opravou a údržbou interiérů kostela. Přišel jsem s nápadem vrátit do zvonice kostela nedochovaný zrekvírovaný zvon v roce 1942. Inicioval jsem finanční sbírky obcí a dobrodinců na zvon sv. Jana Nepomuckého. Nový farní zvon o hmotnosti cca 220 Kg  stál včetně elektr. pohonu  necelých 300 000 Kč. Na jaře jsem se pustil do záchrany bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, který byl i s dalším mobiliářem při celkové rekonstrukci z kostela v roce 1997 pro špatný stav (dřevomorka) odstraněn. Opravy jsem se zhostil s restaurátorkou Ivou Petrovou z Písku. Uspořádal jsem benefiční koncerty na podporu záchrany oltářů. V červenci 2017 byl úspěšně odlit zvon a v září na svátek patrona sv. Jiljí slavnostně požehnán i se zachráněným oltářem sv. Jan Nepomuckého. Zvon i oltář sv. Jana Nepomuckého žehnal protivínský kněz P. Jan Mičánek. Od podzimu jsem pracoval na myšlence pořídit pamětní desku umučenému knězi ThDr. Jaroslavu Zámečníkovi a vrátit ho symbolicky zpět domů do Budičovic. Vše se podařilo a pamětní deska byla požehnána knězem P. Tomášem Paradičem v červnu 2018 a umístěna na zeď kaple sv. Jana Nepomuckého v Budičovicích, kde měl P. Zámečník svojí primiční mši. V roce 2019 jsme se pustili do záchrany historických varhan v kostele sv. Jiljí pomocí adopce píšťal s rozpočtem varhanářské firmy Poukar z České Třebové 260 000 Kč. Celková cena přes navýšení energií, materiálu i skrytých závad dostala  na neskutečných 312000 Kč. Varhany byly dokončeny úspěšně v listopadu 2022 firmou Poukar z České Třebové. Začal jsem opravovat poslední chybějící bočního oltář sv. Barbory. Sochy jsem sanoval, petrifikoval, chybějící dřevěné atributy soch včetně nové barevné malby opatřil Daniel Schuh řezbář Královského města Písek ze Semic - Flekaček. Socha sv. Barbory byla dokončena v roce 2021 a vrácena na své původní místo s novým kalichem a eucharistií ( symbol Těla a Krve Páně ) a  korunkou. Chybí zde jen socha sv. Floriána, která by se měla vrátit do horního patra na jaře 2023. V listopadu 2022 byl nově navrácen na boční oltář sv. Jana Nepomuckého socha sv. Václava, tato socha zaujala místo v horní patře oltáře, tak jako před 30. lety. Pracuji dále na soše sv. Antonína Paduánského, který už sotva ,,stál" na nohou. Socha sv. Floriána navíc s vyrobeným hořícím kostelíkem a proudem hasící vody ( jsem si navíc vymyslel já) se vrátila a umístila na horní místo oltáře v únoru 2023. Mezi poslední práce co mne čeká je navrácení z části dochovaného malovaného dřevěného zábradlí, které bylo také v roce 1997 ,, vyhozeno". Na opravách interiéru pracuji po volných chvílích již 8.dlouhých let, slib, který jsem dal našemu faráři v roce 2015, že se pokusím vše opravit a vrátit kostelu novou důstojnost,  bude brzy pokud, Pán Bůh dá  - splněn a P. Jan Mičánek odejde letos v klidu na penzi. Od roku 2012 do roku 2015 jsem opravil sedm křížů, pak jsem opravy přerušil a věnoval jsem se záchraně interiérů kostela v Heřmani u Písku. Ke křížům jsem se vrátil po pěti letech na jaře 2020 v době Covidové, kdy jsme venku trávili hodně času. Chtěl jsem kříže v obci, taky už konečně dodělat, měl jsem je různě rozpracované. Rok 2020 byl na kříže velmi časově náročný,  hlavně vše s rodinou skloubit, jelikož jsem v Obci Skály stavěl úplně nové čtyři kříže ( náhrady za nedochované z dob komunismu ). S opravami křížů jsem se dostal i mimo katastr obce, tak kde bylo třeba. Kříže opravuji již jedenáctým rokem od roku 2012, za ten čas jsem opravil a z trosek sestavil 17 křížů. Nové kříže stavím, na zvláštních místech.  Z mnohých zůstala jen kamenná torza a původní železné kříže odvál zub času do sběrných dvorů, několik se jich nedochovalo vůbec. Snažím se o to, aby přicházející se u kříže zastavili poseděli  popřemýšleli o svém životě, jestli jdou správnou cestou. Pokud neseženu náhradní litinové kříže, nebo příslušenství, tak musím vykovat nové, pořád se učím, a pořád jedu od začátku, nejsem kovář  - jsem člověk laik se zápalem to zkoušet. Snažím se do nich vkládat  křesťanskou duchovní symboliku, tak jak to cítím od srdce. Cedule opatřuji texty z Bible, liturgie, mše sv. pro příchozí - třebas hledající,  jako jsem byl tenkrát i já. Barevné pojetí křížů kombinuji se symbolikou kříže - černě, stříbrně a zlatě. Od konce května do června 2023 jsem byl nucen si dát od oprav křížů technologickou přestávku, jelikož se blíží termín odchodu našeho kněze do penze a i lhůta naplnění slibu návratu bočních oltářů do kostela sv. Jiljí v Heřmani u Písku. S pomocí Boží a Václava Kouby z Heřmaně se podařilo navrátit ,, neúplnou část" původního dřevěného zábradlíčka ( mřížky ) zpět do interiéru kostela. Bohužel se nedochovala spodní část, kterou v roce 1997 pohltila dřevomorka, proto se vyrobila nová - dubová s ostěním. Ze zbytků šprušlí jsme poskládali nakonec délku 2x150cm. Nové zábradlíčko rozděluje prostor mezi lodí a presbytářem. Oprava sochy sv. Antonína Paduánského byla zdárně opravena a vrácena na místo provizorní, po soše sv. Jana Nepomuckého, která  teď byla jako poslední opravena před dokončením slibu návratu oltářů. Zachráněný oltář sv. Barbory byl slavnostně požehnán 3.prosince 2023 P. Maxmiliánem Petrem Koutzkým CFSsS novým knězem heřmaňským jinak Píseckým vikářem, za účasti zástupců a hasičstva z obce Skály. Od začátku roku 2023 jsem za 45. týdnů stihl opravit 28. křížů a s pomocí Boží a rodiny pozastavil na pořadovém čísle oprav 56. Před koncem roku 2023 jsem se pustil do další série 8ks poničených křížů v obci Buk, Včelná pod Boubínem a Vyšovatka na Prachaticku nedaleko města Vimperk. V lednu 2024 jsem si vytvořil nové podpisové logo, které budu nově používat při všech opravách - P+H+P - Petr Pavel od sv. Kříže Hanus. Při pobytu v lázních Libverda v severních Čechách jsem opravil dva kříže v Dolní Řasnici, jsou to tak nejvzdálenější kříže co jsem kdy opravil ( 300 km ). Zahájil jsem přípravu a realizaci chybějícího oltáře ( po původním zbyly jen skoby ve zdi) do kapličky Panny Marie Ustavičné Pomoci ve Skalách, dřevo bude ze Šumavy z pily Zdíkov, oltář budu vyrábět spolu s truhlářem Josefem Bicanem z Buku ( u Vimperka )., bude barevně vymalován. Kříže jsem zatím dodělal jeden v Buku, Křtěticích, Kestřanech - u ZD a v Heřmani na hřbitově.

podpis-2024.jpg

 

Snažím se kříže obnovit, upozornit kolemjdoucí, že je tu nechali postavit lidé obyčejní jako ,,My" z nějakých důvodů. Vedla je k tomu bolest, láska, pokora k Bohu, k světu, který každodenně prožívali. Poukazuji na náročnou práci kameníků, slévačů, kovářů, zedníků, které je vyráběli, vkládali do nich to nejlepší co uměli.

 Abych rozšířil povědomí o nutnosti záchrany křížů kolem Nás - Vás, jsem se rozhodl zřídit tyto internetové stránky a koupit k nim i doménu, která vystihuje svým názvem - o co se snažím. A tak motivovat další - Vás k opravám a  záchranám křížů. 

Bez podpory pomoci Boží, manželky Martiny, dcery Áji, kamarádů  i nejbližšího okolí, by se nezachránilo nic, vůbec nic.

                                                                                                křesťan

Hanus Petr Pavel

Jeden z posledních jihočeských ponocných,

zvoník v obci  Skály, Pohorovice - Kloub, Radčice, Semice, Heřmaň,

  kostelník chrámu Páně sv. Jiljí v Heřmani u Písku,

člen Sboru dobrovolných hasičů ve Skalách,

člen cechu domácích pivovarníků,

člen České genealogické a heraldické společnosti v Praze.

 

 

 

 
 



Fotoalbum



Statistiky

Online: 7
Celkem: 88462
Měsíc: 7233
Den: 263