Jdi na obsah Jdi na menu
 


1942 - UMUČENÝ KNĚZ JAROSLAV ZÁMEČNÍK

foto-zamecnik.jpg

 

 

 

 

 

P. Jaroslav Zámečník

připomínka 110.let od narození a 81. let od mučednické smrti v roce 2023

 

V následujícím týdnu si připomínáme obě základní životní výročí kaplana P. Jaroslava Zámečníka rodáka z nedalekých  Budičovic u Skal.  Za týden 26. listopadu uplyne 110 let od jeho narození a ve středu  22. listopadu to bude 81. let od jeho mučednické smrti v koncentračním táboře Dachau. 

Jaroslav Zámečník se narodil v nedalekých  Budičovicích  v rodině menšího rolníka, a to jako šestý ze sedmi dětí. Od dětství pro něho bylo zcela normální vykonávat různé pomocné práce v rodinném hospodářství, plnit školní povinnosti a naplňovat pravidelný rytmus náboženského života věřící rodiny.

Do obecné školy a kostela, kde ministroval chodil sem do Heřmaně. Jako bystrý žák velmi dobře prospíval ve všech předmětech, ale jeho nadání se projevovalo zejména v matematice. Proto po skončení páté třídy se v roce 1924 rozhodl pro studium na Státní vyšší reálce v Písku, kterou absolvovala i jeho nejstarší sestra, v té době již učitelka. Začala ho učit němčinu a brzy se ukázalo, že má velký  talent i na jazyky, a tak zatoužil po studiu na gymnáziu, kde ho především lákala latina a řečtina. U heřmaňského pana faráře Orny se během roku soukromě doučoval latinu a na jaře 1925 úspěšně složil postupové zkoušky do sekundy píseckého státního gymnázia. O prázdninách pobýval na faře ve Ktiši na Prachaticku, aby se naučil dobře německy. Byl vynikající student, od tercie měl, až na ojedinělé výjimky, samé výborné a také maturitu složil 8. června 1932 s vyznamenáním. Ředitel gymnázia doporučil rodičům, aby tento nadaný student šel studovat práva.

     Na podzim roku 1932 tak nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přestože ho rodiče nemohli na studiích vydržovat, dokázal si potřebné peníze vydělat kondicemi. Ale již na konci prvního semestru počátkem roku 1933 podal přihlášku do arcibiskupského semináře a se  souhlasem rodičů, kterým své rozhodnutí sdělil o velikonocích, tam na podzim nastoupil. Po dokončení bohosloveckých studií ho pomocný pražský biskup Antonín Eltschkner 20. června 1937 v katedrále sv. Víta vysvětil na kněze. Primiční mši slavil 27. června ve své rodné vsi a ve farním kostele sv. Jiljí v Heřmani.     

Prvních pět let své kněžské služby prožil na Plzeňsku. Ve Starém  Plzenci pobyl rok, poté plnil pětiměsíční vojenskou povinnost na Důstojnické škole v Praze, dále byl poslán do Dolní Bělé, kde současně jako administrátor pečoval také o sousední farnost Krašovice. Po roce další služby nastoupil na kaplanské místo v Praze u sv. Jindřicha a po roce přišel k 1. srpnu 1940 jako I. kaplan do farnosti u Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Královských Vinohradech.

     Svůj kněžský stav bral velmi opravdově jako pravé životní poslání. Byl vzorným služebníkem Boží věci u oltáře, na kazatelně, ve zpovědnici i v kanceláři. Se zanícením požadoval, aby křesťan jednal do důsledků a sám v tom šel příkladem, nesnášel zejména ochablost a váhavost. Velmi pečlivě si připravoval kázání či přednášky. Při mnoha kněžských povinnostech se stále vzdělával a vědeckou práci opravdu miloval. Hned na podzim 1937 bylo na Teologické fakultě  UK schváleno téma jeho dizertační práce „Starý zákon v staročeské literatuře“. Toužil se jednou stát profesorem náboženství na středních školách a později se habilitovat jako vysokoškolský pedagog.

     Měl živý zájem o řadu oblastí veřejného života, při nastoupení do farnosti Nejsvětějšího Srdce Páně se stal vzdělavatelem místní jednoty Orla a krátce před zatčením byl jmenován i okrskovým vzdělavatelem. Všechny tyto aktivity však chápal především jako nástroj pro co nejúčinnější pastoraci.

     Věznění a mučednická smrt

Jeho první styk s gestapem souvisel s anonymním německým dopisem adresovaným farnímu úřadu, v němž se výhružně žádalo, aby byl zalepen český nápis na svatostánku. Pobouřený pater Zámečník si dopis od faráře, kanovníka Škardy, vyžádal a šel s ním do ústředny gestapa v Petschkově paláci, aby si stěžoval a žádal vyjádření. Obávaný církevní referent Kurt Oberhauser ho prý zdvořile přijal, vyslechl, dopis převzal a přitom si zapsal jeho jméno a adresu.

     Hladinu farního života rozčeřilo i jedno jeho kázání, kde ohnivě a skoro naplno označil nacistické učení za naprosto bludné a zhoubné a vyslovil požadavek, aby se věřící se stejným zápalem, s jakým je šířen blud, postavili na obranu pravdy, kterou vyznávají. K zatčení kaplana Jaroslava Zámečníka došlo dopoledne 16. července 1942 přímo na faře. Podle různých svědectví ho měla udat farnice německé národnosti Anna Krauseová, že jí prý nepodal svaté přijímání, protože měla na šatech brož s hákovým křížem. P. Zámečník podle svědectví spoluvězňů tento důvod ale rázně odmítal. Podle sdělení P. Františka Kohlíčka, který po jeho zatčení u zdejšího kostela nějaký čas působil, autorka udání po delší dobu usilovala o důvěrné sblížení s otcem Jaroslavem. Když nedosáhla svého, napsala prý v afektu německým úřadům uvedené udání. Dobu vyšetřovací vazby strávil ve věznici v Praze na Pankráci. Asi po šesti týdnech, někdy koncem srpna, byl převezen do Terezína. Podle svědectví jeho spoluvězně P. Jana Poura (farář z Kostelce, jižně od Týna nad Vltavou) byli umístěni na druhém dvoře Malé pevnosti v celách č. 23 a 24. P. Zámečník byl zařazen do nejtěžšího pracovního komanda, tzv. Reichsbahn, a vracel se vyčerpaný, ale nikdy si nestěžoval.  Cítil se zdravý, byl plný optimismu a říkával i mezi spoluvězni, že do vánoc budou doma.     

     V pondělí 10. října 1942 byli pak oba zařazeni do transportu, který přes Ústí nad Labem, Cheb, Hof a Norimberk dorazil po pěti dnech v pátek 14. října do koncentračního tábora Dachau – P. Zámečník se stal číslem 37.596 . Byl přidělen na blok č. 30 a poté mezi polské kněze na blok č. 28. Nebyl zařazen do trvalých pracovních komand, ale vykonával jen příležitostné práce v táboře, které netrvaly celý den, a tak často zůstával na bloku jako tzv. nezaměstnaný. Právě v tomto období však probíhalo v Dachau zvýšené pronásledování katolických kněží, kteří byli speciálně vybíráni k pokusům s nakažlivými nemocemi (malárie, flegmona). Dopoledne 13. listopadu přišli na blok č. 28 esesmani z revíru (nemocnice) a mezi vybrané zařadili i patery Zámečníka a Poura (ten byl později pro srdeční vadu z revíru propuštěn). Vzpomíná, jak na chodbě bloku, ještě než je odvedli, Jaroslava Zámečníka zpovídal a posiloval, ale on s tušením smrti opakoval: Já to nevydržím. Byla mu naočkována flegmona (hnisavý zánět), která se u něho při zákazu léčení rozvinula s takovou intenzitou, že již 22. listopadu za krutých bolestí zemřel. Po válce byl P. Jaroslavu Zámečníkovi přiznán čestný titul doktora teologie a 12. srpna 1947 mu prezident republiky udělil in memoriam Československý válečný kříž 1939 jako  účastníku národního boje za osvobození. Přesně na den, před 10. lety 19. listopadu 2013 jsme si zádušní mší v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze připomněli výročí 100. let od Jeho narození. Mši celebroval tehdy kardinál Dominik Duka a P. Zdenek Wasserbauer.      

  Hanus Petr Pavel nositel odkazu P. Jaroslava Zámečníka  - Heřmaň sv. Jiljí dne 19.11.2023

 

 
 


Poslední fotografie


Fotoalbum



Statistiky

Online: 2
Celkem: 67514
Měsíc: 3920
Den: 67