V roce 2010 po kolaudaci novostavby našeho domu ve Skalách, jsem přemýšlel, co bych zde pro obec Skály a lidi mohl udělat - opravit zdarma. Obec Skály v roce 2008 totiž nejen nám, ale i novým sousedům vyšla vstříc výstavbou nové kanalizace a vodovodu. Chtěl jsem postavit nebo opravit ,,něco" trvalého, aby to tu po nás zůstalo a sloužilo všem ( krize středního věku ). Nemohl jsem na to přijít, až to jednou konečně nenápadně přišlo.

       Na jaře 2012 bývá u nás každoroční masopust, který je velmi živý, je plný jídla, tance, pití je to náročná štace na celý den. Masopustní taškařice začíná na návsi před hospůdkou předání klíčů starostky Bakusovi, který spolu s maskami přebírá vládu nad obcí na jeden den. Prochází se také postupně osadou Budičovice a vrací se zpět do Skal do obecní hospůdky. Když jsem se tenkrát vyskytl v osadě Budičovice, přišla na mne potřeba, si náhle ,,odskočit-vymočit ". Nebylo bohužel, ale  kam, všude ,,přítomní čumilové". Zvolil jsem ani nevím proč, lehce odlehlejší místo a to za poslední chalupou ,,za Moudrých" kde končila úvozová cesta. V těchto končinách jsem tenkrát už dlouho nebyl. Vzpomínám si, že jsem tam kdysi jezdíval na kole v době, kdy jsem byl na škole v Plzni. Místo zdejší je opravdu zvláštní je zde křižovatka zcela zaniklých cest s výhledem na Skočický vrch ( u nás se říkalo na hrad).

     Hned na rohu u kamenné zídky čouhalo ze země ,,něco" co vypadalo jako kus opracované žuly. Místo jsem pohledem prozkoumal a měl zcela jasno, že to pro obec a lidi zkusím opravit. Po víkendu jsem místo detailně prozkoumal a objevil jsem nedaleko kříže, ulomenou ne zcela zakopanou část žuly od kříže s nějakým železem ( stahovacím třmenem). Neměl jsem sice s opravou kříže tehdy žádné zkušenosti, ale očima i nadšením čerstvého stavebníka jsem se do záchrany pustil se silným ,,stavebním fortelem". Snaha byla kříž opravit nejlépe jak jsem uměl, aby se nedal jen tak zničit. Okolí vyčistit, srovnat, kameny odvézt, zasadit strom a umístit lavičku. 

    Zbytky kříže už pamatovala hodně, vždy kolem 15.června na sv. Víta se tu chodívala vyhlášená pouťová svatovítská procesí k nedaleké lesní kapličce sv. Víta. Poslední procesí se tu šlo o obnovené pouti na sv. Víta v červnu 1968, pak to opět komunistický režim zakázal tak jako v roce 1953 a do dnešních dnů se nenašel nikdo, kdo by slavnost obnovil.

    Během opravy se u kříže zastavil pan Loutchan ze sousední obce Chvaletice.  Měl zde všude kolem kříže pronajaté pozemky s dobytkem. Tehdy mi řekl, že opravení kříže je velice Bohulibá věc. Zeptal se, jestli jsem věřící člověk, já mu odvětil, že ne, a nikdy v životě nebudu, protože Bůh přeci není. Vysvětlil jsem mu můj záměr s tím, že chci, aby to tu bylo opravené, pěkné a dalo se tu v klidu ve stínu sednout. On mi na to, ale řekl, že až ten kříž opravím, posvětí to mě i celou mojí rodinu na jednu generaci. Také mi řekl, že ten pán, co je přišroubovaný ke kříži je Ježíš Kristus - Spasitel. Ježíš Kristus mi prý dokáže úplně změnit život od základu a celý ho v dobro převrátit. Ježíš si mne prý může najít kdekoliv, že může být všude, a v jakýkoliv čas. Pokud bych, ale chtěl, aby Ježíš přišel, musel bych ho od srdce poprosit. Nechápavě jsem s ním nesouhlasil a od kříže ho za ohradníky vyprovodil.

    Ke křížku jsem hledal vhodný stromek ideálně lípu, kterou bych zde na paměť zasadil, aby lidem ve stáří tvořila stín. Náhodou jsem jednu lípu cca 2m objevil v Protivíně na vlakovém nádraží, zachránil jsem jí za 5.minut 12., před zkázou, když v její blízkosti bourali nějaké drážní sklady. 

    V den kdy jsem lípu sázel se tu objevil na kole místní chalupář I.S. z nedalekých Budičovic. Ptal se proč a pro koho to opravuji, vysvětlil jsem mu můj stavební záměr. Opět se ptal jestli jsem věřící, řekl jsem mu opět, že ne a nikdy v životě nebudu. Snažil se mi pořád vnutit nějaký příběh, co se tu kdysi stalo. Požádal jsem ho, že než příběh, spíš aby vzal hrábě a pomohl mi. On tlačil, že mi to musí prostě říct, že si s tou informací už nějak ,,poperu". Já to slyšet nechtěl , abych o tom nemusel přemýšlet. Nakonec jsem tedy povolil...., řekl mi o nešťastné události, která se zde v Budičovicích a v okolí stala kolem roku 1962.

    Tehdy se prý parta místních svazáků ( Svaz socialistické mládeže) zúčastnili vandalských činů, kdy tajně v obci i okolí zničili přes noc několik křížů. Špičkovali se prý mezi sebou, kdo jich nejvíce zlomí a tak vyhraje sázku o jeden metr piv. Chalupář mi řekl, že v té ,,komunistické době"  tomu řádění musel přihlížet, aby neměl coby student problémy. V dnešní době s tím už může na povrch, že už to jde. Pokaždé když šel, nebo jel kolem křížku třebas ke kapličce si nato vzpomněl a s přibývajícím stářím ho více a více tížilo černé svědomí. Chtěl to prý opravit, ale neměl dost odvahy i času se do toho pustit. 

   Musel mi ten příběh říct než umře, aby měl klid v duši, že se snad někdo pokusí lidské Zlo opravit lidským Dobrem. Jsem prý mladý člověk, mám život ještě před sebou a jistě se mi podaří kříže opravit. I tak byl ze mne celkem v šoku, že by se zde někdo po těch rudých letech přeci našel, aby ten kříž u, kterého se v mládí s babičkou modlil opravil.

   Bohužel mi byl nasazen opět brouk do hlavy a já dlouho nečinností nicnedělání nevydržel. Pomocí mapy a pamětníků jsem začal systematicky prohledávat zdejší kraj, kde by kříže mohli být. Měl jsem v plánu, že se pokusím kříže opravit, nebo pokud to půjde z náhradních dílů např. ze hřbitova nově postavit, tam, kde se kříže možná už nedochovali. Kříž byl konečně v dubnu 2012 dokončen ( v roce 2014 požehnán), z okolí jsem vyvozil 4 káry za auto kamenů, autobaterii, železa, zem jsem rozprostřel kolem a srovnal do roviny, zasel trávu a květiny, zasadil stromy, umístil lavičku a vztyčil rozcestník s městy (Dortmund (podle začátku příjmení našeho rodu Dort), Hamburk, Lisabon, Paříž a dalších měst včetně kilometrů, taková normální má recese ). Z klidného místa se stalo rušné místo setkávání. Lidé se začali zastavovat, posedávat a vzpomínat na staré mladé časy. A to byl i můj původní účel, aby to sloužilo všem. 

     Bohužel jsem nepředpokládal, že by se to mohlo snad stát jednou i mě, a to stát se věřícím člověkem - křesťanem. Byl jsem standartní lehce uzavřený nevěřící - ateista introvert se zájmem o historii nejen rodného regionu. S osobním krédem na co si nesáhnu ,,neexistuje", jsem coby elektrikář si také sáhnul na proud, který existoval, ale nebyl v kabelu vidět. Skutečně tam byl, když mne pěkně kopl.

     V průběhu oprav křížů mi zvláštně na mysl začínali vyvstávat nejrůznější otázky i myšlenky, na které jsem se snažil hledat v knihách, nebo na internetu odpovědi. Začal jsem dumat, proč lidé ty kříže vlastně stavěli, co, nebo kdo je k tomu vedl. Různě byla zmínka o radosti, bolesti, návratu, ztrátě, Ježíši i Bohu. Snažil jsem se to pochopit, jak je to vlastně s tím Bohem, který prý je všude kde je láska, všude, ve všem, kam se podíváš. Chtěl jsem si také sáhnout, ale nikde jsem ho neviděl - byl jsem asi slepý. Chtěl jsem zjistit proč k Bohu lidi chovali tolik lásky a pokory, ale hlava ,, mi z toho vůbec nebrala", tak jsem to nechal plynout.

    Rád jsem se zajímal o historii zdejšího regionu osobností, rodů i památek. Narazil jsem proto, také na jaře v roce 2013 na kněze ThDr. Jaroslava Zámečníka z Budičovic č.2, který měl mít v tomto roce výročí 100. let od narození. Na internetu, jsem objevil zprávy o posledním působení v Praze v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, než kněze zatklo gestapo. Kontaktoval jsem proto římskokatolickou farnost v Praze o více informací o něm a jeho působení ve farnosti. Byla mi ihned nabídnuta spolupráce nejen s farností, ale i s českým historikem doc. Mgr. Jaroslavem Šebkem a PhDr. Janem Stříbrným na přípravě slavnosti zádušní mše a večerní přednášky o životě a utrpení Jaroslava Zámečníka, mučedníka umučeného v koncentračním táboře Dachau. Zámečník zde v táboře byl společně na Bloku č.30 se svým rektorem ze semináře v Praze Josefem Beranem (později kardinálem). Zádušní mši - slavnost tehdy celebroval kardinál Dominik Duka.

    V archivech jsem pátral pro vinohradskou farnost zprávy a nové okolnosti o umučeném knězi, jelikož než byl zatčen gestapem, sloužil zde ve Vinohradské farnosti coby kaplan.

    Při jedné z cest do Prahy jsem využil času ve farnosti si promluvit s duchovním správcem P. Zdenkem Wasserbauerem o otázkách na Boha, kterým jsem nerozuměl (dnes je pomocný biskup pražský), poradil mi absolvovat kurz ALFA pro  ,,hledající“. Kurzy Alfa pro hledající katolíky, byli tehdy pouze v Praze a v Plzni, co bylo pro mne příliš daleko. Proč jsem hledal tehdy katolíky? Zjistil jsem totiž od rodičů, že jsem byl po narození v kostele sv. Alžběty Portugalské v roce 1978, pokřtěn, ale jak bych řekl teď po letech ve víře jsme nežili. Zvolil jsem nejbližší místo setkávání Alfa kurz evangelíků v Písku u Církve bratrské.

   Doma jsem kurz vysvětlil tak, že budu chodit na historické přednášky, což vlastně byla pravda v bibli byla přeci sepsaná historie východu. Nebyla to, ale pravda, po několikáté návštěvě kurzu ( celkem 11.témat s večeří) se to bohužel ,,provalilo", jelikož jsem prý začal být poněkud ,,divný - jiný", snad jestli prý nemám nějakou ženskou.  Během sezení, přednášek, chval a modliteb k Pánu jsem začal chápat, že se asi ubírám správným směrem a to k Pánu - Bohu. Po nějakém čase hledání Boha po kostelích ( bohužel jsem ho nikde opravdu fyzicky nenašel, i když pořád o něm se vedla řeč) a společných intenzivních modliteb jsem si vzpomněl na můj první kříž, který jsem nedávno opravoval.  Pan Loutchan u kříže řekl, že ,,pokud budu chtít, aby Ježíš přišel, musím ho od srdce poprosit". A tak jsem prosil, prosil a prosili i ostatní a  On opravdu přišel a změnil mi úplně od základu život.

   Děli se pro mne nepochopitelné věci - a uvěřil jsem jako nevěřící sv. Tomáš.  Ježíš si na mne sáhl sám. Obdržel jsem největší životní dar - dar víry a stal se věřícím člověkem ve svých 37. letech. Boha jsem viděl a cítil všude, všude kolem mne. Začal jsem postupně navštěvovat bohoslužby v okolí a zapojovat se do společenství věřících ř.k. farnosti Protivín a Heřmaň, kde jsem začal vypomáhat s opravami kostela.

   Dopoledne 22.března 2014 jsme s manželkou Martinou oslavili na její narozeniny naší druhou svatbu a to církevní, abych se mohl posunout dál v křesťanství. O Velikonocích při svatodušní vigílii v kostele sv. Alžběty Portugalské jsem přijal své první svaté přijímání - Ježíše Krista. Po Velikonocích jsem nastoupil na cestu aktivního křesťana.

   Po roční přípravě biřmování jsem byl v kostele sv. Alžběty Portugalské v Protivíně biřmován českobudějovickým biskupem Pavlem Posádem a přijal jméno Pavel od svého přímluvce sv. Pavla od Kříže ( a tom jsem všem tvrdil, že v životě nikdy ne, bych nemohl mít jméno Pavel). Podle svého přímluvce užívám nově podpis - logo, které jsem si vytvořil a používám ho na opravených křížích a  P+P ( Petr Pavel od sv. Kříže). 

 V obci Skály dlouhodobě onemocněl zvoník pan Josef Kubík, marně hledali náhradu, tak jsem se přihlásil k této službě, s cílem se za zemřelé při zvonění modlit, když mohu opravovat osvětlení pro obec proč bych nemohl dělat zvoníka. Zjistil jsem, že dvě generace našeho spřízněného rodu Bečvářů, také v obci zvonila umíráček, včetně klekání.

O masopustu v roce 2015 se při zvonění v obecní kapli sv. Panny Marie Matky Ustavičné Pomoci utrhlo srdce zvonu, jelikož jsem měl na zvon zazvonit něco jiného než umíráček, zvolil jsem nešťastně bohužel zvonění ,,šturmem, jako když hoří".  Tato nehoda utrženého srdce, odstartovala zájem o původ historie našich zvonů. Ihned ještě večer v 20:30 h jsem kontaktoval zvonaře Michala Votrubu z Myslkovic a o celé záležitosti ho informoval - byl ze mne v šoku... K našemu regionu měl začínající zvonař velmi blízko, jelikož oprava zvonu sv. Jiljí v Heřmani byla součástí jeho disertační práce. 

   Po kontrole zvonů zvonařem, bylo zjištěno, že tento i druhý zvon v Budičovicích není původní a že se jedná o náhražky za zrekvírované zvony v 1. a 2 svět. válce. Rozhodl jsem proto s obcí Skály pořídit zvony oba nové. Dvojčata - zvony sv. Panna Marie a sv. Jan Nepomucký byli zvonařem odlity najednou a požehnány P. Janem Mičánkem z Protivína a umístěny do zvonic obou kaplí 8.8. 2015 ve Skalách a 15.6.2015 v Budičovicích. 

   Po slavnostech žehnání nových zvonů mne napadla myšlenka obnovení služby ponocného zde v obci i okolí, tak jak to zažívali naši předci. Myšlenky se zhostila tajně účastnice setkání rodáků obce Skály - Budičovice Mgr. Jitka Stropková. V adventním čase tedy 9.12. 2015 jsem obdržel nečekaný dar od paní Jitky Stropkové roz. Staňové z Budičovic, která mi nechala vyrobit roh ponocného u filmařů v Praze, kde pracovala, coby pomocná režisérka celý život i se svým manželem zvukařem Zdenkem Stropkem, který ozvučil několik desítek seriálů a celovečerních filmů . Pro službu ponocného jsem si pořídil kožich z berana, lucernu a halapartnu.

   Od té doby chodím rok co rok o vánocích po obci, zpívám chvály na sv. Ducha Hospodina, modlím se v kapličkách za živé i zemřelé, na které se již nikdo o štědrém večeru nevzpomene a za život budoucí v naší obci. Od roku 2023 přináším službu ponocného i do míst, buď tam kde opravuji kříže, nebo tam kde to chtějí zažít jako to bejvávalo za života našich prarodičů.

   Ve velikonočním období v roce 2016 na den slavnosti seslání Ducha Svatého jsem se ujal nečekaně nové služby kostelníka v kostele sv. Jiljí v Heřmani u Písku, jelikož stávající kostelnice p. Kuřátková měla vážný úraz kolena nedaleko kostela a do služby kostelnice se již nikdy nevrátila, později na úraz bohužel i zemřela. Začal jsem s opravou a údržbou interiérů kostela naplno.

   Přišel jsem s nápadem vrátit do zvonice kostela nedochovaný zvon sv. Jan Nepomucký Václav z roku 1924, který byl zrekvírován v roce 1942, stejně jako zvon sv. Jan Nepomucký v Budičovicích. Inicioval jsem benefiční koncerty, finanční sbírky obcí a dobrodinců na zvon sv. Jana Nepomuckého. Nový farní zvon o hmotnosti cca 227 Kg  stál včetně elektrického pohonu  necelých 300 000 Kč. ( v současné době 2025 by stál 1000 000 Kč ). 

   Na jaře jsem se pustil do záchrany bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého, který byl i s dalším mobiliářem při celkové rekonstrukci z kostela v roce 1997 pro špatný stav (dřevomorka) odstraněn. Opravy jsem se zhostil s restaurátorkou Ivou Petrovou z Písku. Uspořádal jsem mnoho benefičních koncertů na podporu záchrany oltářů. V červenci 2017 byl úspěšně odlit zvon a v září na svátek patrona sv. Jiljí slavnostně požehnán i se zachráněným oltářem sv. Jana Nepomuckého. Zvon i oltář sv. Jana Nepomuckého požehnal protivínský kněz P. Jan Mičánek. 

   Od podzimu jsem pracoval na myšlence pořídit pamětní desku umučenému knězi ThDr. Jaroslavu Zámečníkovi a vrátit ho symbolicky z koncentračního tábora Dachau, zpět domů, do rodných Budičovic. Vše se podařilo a pamětní deska byla požehnána knězem P. Tomášem Petrem Paradičem řeholním bratrem Petrínů z Č. Budějovic v červnu 2018 a umístěna na zeď kaple sv. Jana Nepomuckého v Budičovicích, kde měl P. Zámečník svojí primiční mši.

   V neděli 16. května 2018 jsem u nás v kostele sv. Jiljí uspořádal první slavnost sv. Floriána, chtěl jsem coby skalský hasič a kostelník se sv. Floriánem patronem hasičů spojit naše hasičské sbory, které sice patří pod jednu římskokatolickou farnost, ale prakticky se nepotkají, jelikož jsou pod dvěma sousedními hasičskými okresy. Oslav se zúčastnili sbory SDH Heřmaň, SDH Skály, SDH Ražice a SDH Štětice. Za vyzvánění zvonů se vyrazilo průvodem od požární zbrojnice v Heřmani v čele s knězem P. Janem Mičánkem, ministranty čestnými strážemi s prapory a korouhvemi. Heřmaňský sbor nesl na poduškách historickou sekerku a přilbu. V kostele byla za všechny živé i zemřelé hasiče sloužena mše svatá. O hudební doprovod se postarala lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga v Písku. Po slavnosti se všichni odebrali do kulturního domu v Heřmani ke společnému občerstvení. Setkali se zde staří i mladí hasiči akce se velmi podařila. Chtěl jsem přítomné hasiče přivést touto cestou také k Bohu.

   Další rok 5.května 2019 jsem opět uspořádal slavnost sv. Floriána v kostele sv. Jiljí v Heřmani. Slavnosti se navíc oproti minulým sborům účastnilo SDH Milenovice, SDH Kestřany a  SDH Protivín. O hudební doprovod se postaral náš chrámový sbor Kolegium Heřmana Jiljího s nástupem Templářského pochodu. 

   V září 2019 jsem se  rozhodl zachránit již ne zcela funkční varhany. Hra byla čím dál více obtížná s velkými úniky vzduchu pro píšťaly ve vzdušnici. Oslovil jsem, proto varhanářskou firmu Poukar z České Třebové, která v té době opravovala varhany v nedaleké Putimi. A tím se pustil do záchrany - údržby historických varhan. Firma Poukar vyčíslila po ohledání varhan rozpočet na 360 000 Kč s tím, že 100 000 Kč věnuje pro záchranu varhan zdarma, za to co jsem pro kostel ve svém volném čase obětoval. Rozpočet tedy byl nakonec tedy 260 000 Kč. Pro financování jsem zvolil  cestu pořádání benefičních koncertů, zapojení okolních obcí i adopci píšťal. Bylo využito k adopci celkem 369 píšťal s cenovým rozpětím od 150,- do 4000,- Kč. Bohužel během Covidové doby došlo k navýšení energií, materiálu i objevení skrytých vad ve vzdušnici a tím pádem i k navýšení celkové ceny na neskutečných 312 000 Kč. Varhany byly s pomocí Boží nakonec úspěšně dokončeny v listopadu 2022 firmou Poukar z České Třebové. 

    Na podzim  jsem začal opravovat v kostele sv. Jiljí, poslední chybějící boční oltář sv. Barbory a sv. Floriána. Sochy jsem sanoval fungicidním přípravkem Remmers, petrifikoval Solakrylem, chybějící dřevěné atributy soch včetně nové barevné malby opatřil Daniel Schuh řezbář Královského města Písek ze Semic - Flekačky. Socha sv. Barbory byla dokončena v roce 2021 a vrácena na své původní místo s novým kalichem a eucharistií ( symbol Těla a Krve Páně ) a  korunkou s drahokamy. Atribut věže byl navíc rozšířen o skálu v dolní partii, aby věž nebyla utopená - to jsem navrhl. 

   V listopadu 2022 byla nově navrácena na boční oltář sv. Jana Nepomuckého socha sv. Václava, tato socha zaujala místo v horní patře oltáře, tak jako před 30. lety. Socha sv. Václava byla velmi poničená, byla nově opatřena mečem, a novým vlajícím praporem, který se ,,našel " bohužel až dlouho po opravě. Pracuji dále na soše sv. Antonína Paduánského, který už sotva ,,stál" na nohou.

   Na jaře 2023 se po 26. letech vrátila do horního patra bočního oltáře socha sv. Floriána, kterou jsem opravoval půl roku. K soše sv. Floriána jsem nechal vyrobit navíc hořící kostelík sv. Jiljí v Heřmani a proudem hasící vody ( jsem si navíc vymyslel já) a nový vlající prapor. 

   Mezi poslední práce co na mne čekalo bylo navrácení z části dochovaného malovaného dřevěného zábradlí (mřížky), které bylo také v roce 1997 ,, vyhozeno". z podezření na dřevomorku.

   Na opravách interiéru kostela jsem pracoval po volných chvílích  8. dlouhých let, slib, který jsem tehdy dal našemu faráři v roce 2015, že se pokusím vše opravit a vrátit kostelu novou důstojnost, pokud Pán Bůh dá se  splnilo a P. Jan Mičánek odešel v roce 2023  v klidu na penzi. 

   Od roku 2012 do roku 2015 jsem opravil sedm křížů, pak jsem opravy přerušil a věnoval jsem se záchraně interiérů kostela v Heřmani u Písku.

   Ke křížům jsem se vrátil po pěti letech na jaře 2020 v době Covidové, kdy jsme venku trávili hodně času. Chtěl jsem kříže v obci, taky už konečně dodělat, měl jsem je různě rozpracované. Rok 2020 byl na kříže velmi časově náročný,  hlavně vše s rodinou skloubit, jelikož jsem v obci Skály stavěl úplně nové čtyři kříže ( náhrady za nedochované z dob komunismu ). S opravami křížů jsem se dostal i mimo katastr obce, tak kde bylo třeba.

   Kříže opravuji již jedenáctým rokem od roku 2012, za ten čas jsem opravil a z trosek sestavil 17 křížů. Nové kříže stavím, na zvláštních místech.  Z mnohých zůstala jen kamenná torza a původní železné kříže odvál zub času do sběrných dvorů, několik se jich nedochovalo vůbec.         

   Snažím se o to, aby přicházející se u kříže zastavili poseděli  popřemýšleli o svém životě, jestli jdou správnou cestou v dnešní uspěchané přetechnizované době. Pokud neseženu náhradní litinové kříže, nebo příslušenství, tak musím vykovat nové, pořád se učím, a pořád jedu od začátku, nejsem kovář  - jsem nadšenec - laik se zápalem to zkoušet. Snažím se do nich vkládat  křesťanskou duchovní symboliku, tak jak to cítím od srdce.

    Cedule opatřuji texty z Bible, liturgie, mše sv. pro příchozí - třebas hledající,  jako jsem byl tenkrát i já. Barevné pojetí křížů kombinuji se symbolikou kříže - černě, stříbrně a zlatě.

    Od konce května do června 2023 jsem byl nucen si dát od oprav křížů technologickou přestávku, jelikož se blížil termín odchodu našeho kněze do penze a i lhůta naplnění slibu návratu bočních oltářů do kostela sv. Jiljí v Heřmani u Písku. S pomocí Boží a Václava Kouby z Heřmaně se podařilo navrátit ,, neúplnou část" původního dřevěného zábradlíčka ( mřížky ) zpět do interiéru kostela. Bohužel se nedochovala spodní část, kterou v roce 1997 pohltila dřevomorka, proto se vyrobila nová - dubová s ostěním. Ze zbytků šprušlí jsme poskládali nakonec délku 2x150cm. Nové zábradlíčko rozděluje prostor mezi lodí a presbytářem.

    Oprava sochy sv. Antonína Paduánského byla zdárně opravena a vrácena na místo provizorní, po soše sv. Jana Nepomuckého, kterou jsem jako poslední opravil před dokončením slibu návratu oltářů.

    Druhý zachráněný oltář sv. Barbory byl slavnostně požehnán 3. prosince 2023 P. Mgr. Maxmiliánem Petrem Koutzkým CFSsS Superiorem Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Č. Budějovic, novým knězem heřmaňským jinak také Píseckým okrskovým vikářem, za účasti zástupců obce a hasičstva z obce Skály.

   Od začátku roku 2023 jsem za 45. týdnů stihl opravit 28. křížů a s pomocí Boží a rodiny se pozastavil na pořadovém čísle oprav 56. Před koncem roku 2023 jsem se pustil do další série 11ks poničených křížů  a jednoho pomníku z 1. svět. války v obci Buk, Včelná pod Boubínem a Vyšovatka na Prachaticku nedaleko města Vimperk.

   V lednu 2024 jsem si vytvořil nové podpisové pamětní logo, které budu nově používat při všech opravách - P+H+P - Petr Pavel od sv. Kříže Hanus.

   Při pobytu v lázních Libverda v severních Čechách Libereckého kraje jsem opravil dva kříže v Dolní Řasnici, jsou to tak nejvzdálenější kříže co jsem kdy opravil ( cca 270 km ).

   Zahájil jsem přípravu a realizaci chybějícího oltáře ( po původním zbyly jen skoby ve zdi) do kapličky Panny Marie Matky Ustavičné Pomoci ve Skalách, dřevo na oltář staré 80. let, je ze Šumavy z okolí Boubína a bylo zakoupeno na pile Zdíkov, oltář vyrábím spolu s truhlářem Josefem Bicanem z Buku ( u Vimperka )., bude barevně vymalován - mramorován v barvách obce Skály (zelená, bílá, hnědá), podobně jako u oltářů v kostele sv. Jiljí v Heřmani, nebo kostele sv. Prokopa ve Strakonicích. Mramorování se ujme kamarád restaurátor Jiří Róssler z Prahy.

  O svátku sv. Floriána 4. května 2024 jsem uspořádal po letech slavnost sv. Floriána v kostele sv. Jiljí v Heřmani. Okresní hasičské slavnosti se zúčastnili sbory SDH Heřmaň, SDH Milenovice, SDH Kestřany, SDH Protivín, SDH Krč, zúčastnili se zástupci Okresního sdružení hasičů ČMS Písek pod vedením Ing. Jiřího Heinricha a našeho sboru jako spolupořadatele. Slavnost začala vyzváněním historických zvonů, poté všechny sbory vyrazili průvodem od požární zbrojnice v Heřmani, do kostela v čele s knězem P. Petrem Maxmiliánem Koutským, Superiorem Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích. Slavnostní průvod požárních sborů doprovázeli také čestné stráže s prapory, stráže symbolů hasičstva sekyrky, přilby, dále věřící s korouhvemi a křížem, který jsem nesl v čele. V kostele byla za všechny živé i zemřelé hasiče sloužena mše svatá. O hudební doprovod se postaral chrámový sbor Kolegium Heřmana Jiljího, který jsem založil v kostele před lety, po nástupu sborů zazněl tradičně Templářský pochod. 

   Dodělal jsem si až v daleké Praze řemeslo zedníka, abych rozšířil kvalifikaci při opravách křížů a získal tím i živnostenský list pro další financování oprav křížů u cest i v krajině na, které se kašle. V úterý 22.10. 2024 jsem dodělal letošní poslední 26. kříž  ve Štěticích na křižovatce do Humňan.

   Celkem jsem jich od roku 2012  do roku 2024 stihnul udělat 81. křížů je to neskutečný počet po chvilkách za 12. let.

   Na sklonku roku 2024, jsem vyjednal k příležitosti výročí 160. let ( 13. září 2025 odlití zvonu ) od postavení návesní kaple Korunování Panny Marie v osadě Štětice nový zvon P. Maria. Zvonem se nezvonilo více než 30. let, umíráček byl nahrazen provizorně rozhlasem - strašný. Zvon bude odlit 13.června 2025 v jihočeské zvonařské dílně Michala Votruby v Myslkovicích. Současný zvon je poválečná litinová náhražka za zrekvírovaný zvon, bohužel s dnes nedochovaným ztraceným srdcem. Zvon byl odlit 13.6.2025 je 28cm velký, o hmotnosti 15kg s laděním F3 a novým kompletním zvonovým příslušenstvím.

    I začal nový rok a první kříž v roce 2025 jsem začal opravovat v osadě Újezd u Vodňan, kříž postavil Josef a Alžběta Kvasničků, než odjeli v roce 1890 do Ameriky. Podle plánu na rok 2025 bych měl opravit 24 ks křížů, když Pán Bůh dá.

    V současnosti v roce 2025 jsem dokončil opravu již 8. křížů a 3. pomníků.

Myslím si, že život není marný, pokud ho vyplníme nejen Rodinou, ale i Bohem, který nás vede po cestách, s dary Ducha Svatého, se kterými máme vykonat velké věci nejen pro druhé.

Snažím se obnovou křížů, upozornit kolemjdoucí na to, že je tu nechali převážně postavit lidé obyčejní jako ,,My" z nějakých důvodů, ne církev jak si to všichni myslí.

    O kříže by se měli starat Ti, kteří vlastní pozemek pod křížem, nebo pamětní deskou na domech.

    Ke stavbě křížů vedla bolest, láska, pokora k Bohu, k světu, který každodenně prožívali. Poukazuji na náročnou práci kameníků, slévačů, formařů, malířů, kovářů, zedníků, které je vyráběli, vkládali do nich to nejlepší co uměli.

 Abych rozšířil povědomí o nutnosti záchrany křížů kolem Nás - Vás, jsem se rozhodl zřídit tyto internetové stránky a koupit k nim i doménu, která vystihuje svým názvem - o co se snažím. A tak motivovat další - Vás k opravám a  záchranám křížů. 

 Nesmím zapomenout na to že :

bez podpory pomoci Boží, manželky Martiny, dcery Áji, kamarádů  i nejbližšího okolí, by se nezachránilo nic, vůbec nic a tímto všem od srdce děkuji.

                                                                   křesťan

Hanus Petr Pavel

Jeden z posledních jihočeských ponocných,

zvoník v obci  Skály, Pohorovice - Kloub, Radčice, Semice, Heřmaň,

  kostelník chrámu Páně sv. Jiljí v Heřmani u Písku,

člen Sboru dobrovolných hasičů ve Skalách,

člen cechu domácích pivovarníků,

člen České genealogické a heraldické společnosti v Praze,

člen spolku Rakovnicko-protivínské dráhy,

a nově i zedník.